pá 16.5.2003 | Karel Psohlavec

Své působení hodnotím velmi pozitivně. Mé představy se splnily na sto procent.

Jaký je největší rozdíl mezi trénováním ruského a českého týmu? Jak se liší struktura klubu a práce s hráči?

V Rusku, narozdíl od ostatních evropských či zámořských zemí, se neuplatňuje klasická letní kondiční příprava. Na ledě se trénuje až deset měsíců v roce. Odlišnosti byly také v organizaci hokeje. Ale to je způsobeno i tím, že v ruských klubech je zaměstnáno mnohem více lidí, než v Čechách. Celkově se dá říci, že se tam hokej ubírá jiným směrem.

Myslíte lepším směrem, než u nás?

To se nedá přesně odpovědět. Já jsem zastáncem modelu, který se praktikuje zde v Česku, ve Finsku, ve Švédsku a vlastně i v Kanadě. Takováto příprava je směřována k tomu, aby si hráči odpočinuli od hokeje, nabrali dostatečnou fyzickou kondici, kdežto v Rusku se trénuje do konce dubna ještě na ledě. Pauza je jen měsíc, na začátku června se jde znovu na led.

Jak probíhala spolupráce s Ivanem Hlinkou a dvěma ruskými asistenty? Jaké jste měl úkoly a jak jste byl spokojený s možnosti seberealizace?

Nemohu si na nic stěžovat. Ivan mně dal dostatek prostoru, takže jsem byl maximálně spokojený. Komunikace s oběma ruskými kolegy byla dobrá. Ruská mužstva mají pět, některá i šest pětek. Do zápasu se dostanou jen čtyři formace, pak zbývají ještě další hráči se kterými je třeba také trénovat. Bylo tedy potřeba si práci trochu rozdělit.

Jak jste spokojený s výsledkem mužstva v uplynulé sezóně a nakolik byl reálny postup do finále?

Semifinále bylo velmi vyrovnané, ani jeden zápas neskončil větším než jednobrankovým rozdílem. Nakonec jsme prohráli 3:2. Roli mělo i to, že jsme čtvrtfinálovou sérii vyhráli až v pátém utkání. V rozhodujícím střetnutí jsme již nebyli tak živí jak by bylo třeba, už byl znát rozdíl mezi námi a soupeřem z Čerepovce. Celkově si myslím, že jsme neudělali špatný výsledek, hráči odvedli, co bylo v jejich silách. Možná kdyby se přiklonilo trochu štěstí, nebo jsme nedostali důležitou branku při vlastní přesilovce, mohli jsme se do finále dostat.

Jak se Vám v Rusku líbilo? Dostal jste tam to, co jste potřeboval?

Já jsem byl maximálně spokojený, měl jsem výborné bydlení blízko haly. Všechno, co jsme k tréninku potřebovali jsme měli plně k dispozici.

Jak je na tom Omsk s životní úrovni?

Do okrajových částí Omsku jsem se příliš nedostal. Centrum města udělalo od změny systému určitě velký pokrok. Je vidět, že se tam životní úroveň zlepšuje. Na druhou stranu je stále obrovský rozdíl mezi bohatými a chudými lidmi.

Jací jsou v Rusku fanoušci? Co dělají ruské kluby pro to, aby přilákaly do ochozů diváky?

Na naše zápasy byla hala z devadesáti procent zaplněná. Podobně jako u nás má mužstvo svůj fanklub. Z celkového hlediska žádný velký rozdíl mezi našimi a ruskými fanoušky není.

Vedeni omského klubu s Vámi i panem Hlinkou podepsalo smlouvu i na příští sezonu. Přesto jste se rozhodl vrátit domu. Jako hlavní důvod byly prezentovány rodinné důvody. Z týchž rodinných důvodu se do Čech vrací i Ivan Hlinka. K návratu do Čech došlo po dohodě s vedením Omsku. Nabízí se otázka, proč jste tedy smlouvu vůbec prodlužoval?

Situace je jiná, jestliže člověk žije celý rok v Rusku sám. Když jsem se ale vrátil zpět do Čech, děti i manželka prosili abych už zůstal doma. Člověk pak začne přemýšlet trochu jinak.

Co jste si z Omsku přinesl pozitivního?

Poznal jsem soutěž, hokejový život v Rusku. Do budoucna jsem moc rád, že jsem si na věc udělal svůj pohled.

A co negativního?

Je hrozně těžké žít někde rok sám.

Váš návrat doslova šokoval karlovarské fanoušky. Nebylo Vám trochu líto, že budete klub trénovat na úkor Jana Votruby, kterého jste do klubu sám ze švédského Rögle doporučil? Nemrzelo to Vašeho švédského kolegu?

Určitě nás to oba mrzelo. Pro mě to byla velmi nepříjemná situace, ale já jsem se zachoval čestně a nemám naprosto žádné výčitky.

Do jaké míry jste v Omsku sledoval výsledky Karlových Varů v české extralize a co jste říkal průběhu sezony?

Loňská sezona byla skvělá. Je jen škoda nepovedeného závěru, kdy se těsně nezdařilo postoupit do play-off. Jsem rád, že trend na kterém jsem se spolupodílel s Markem Sýkorou přináší zase další výsledky.

Kádr pro letošní sezonu Vám tak trochu před svým odchodem do Magnitogorsku nalinkoval Marek Sýkora. Měl byste na složení kádru trochu jiný pohled? Ponechal byste si v kádru některé hráče, kteří z Energie odešli?

Neponechal.

Dostali jsme se až k Marku Sýkorovi. Překvapil Vás jeho krok? Mluvili jste spolu o životě na východě? Co jste mu poradil?

Spíše jsme spolu jen konzultovali některé dílčí zkušenosti, které jsem v Rusku získal.

S trenérem Miloslavem Hořavou budete spolupracovat poprvé. Kdybyste měl odhadnout, jak bude tato spolupráce fungovat, zkuste ji třeba srovnat s Vašimi bývalými kolegy - Markem Sýkorou, Jaroslavem Holíkem či Ivanem Hlinkou.

Nechtěl bych nikoho srovnávat. Z té krátké spolupráce mám ale velmi dobrý pocit.

Vedení klubu oznámilo, že i přes Váš návrat zůstává hlavním koučem pan Hořava. Na druhou stranu sám Miloslav Hořava prohlásil, že budete působit jako rovnocenná dvojice. Jaký je Váš pohled na nezvyklou situaci? Jsem velmi rád za to, co Miloš řekl. Na druhou stranu je Miloš starší a já jej respektuji jako hlavního trenéra. Jak si rozdělíme práci s mužstvem, je naše interní záležitost.

Letní příprava v podání Radima Rulíka se stala pojmem. Její kvalitu si pochvaluje řada hokejistů, poklonu Vám až do Omsku vysekl na našich stránkách třeba bývalý reprezentant do dvaceti let Tomáš Plekanec. Jak bude probíhat ta letošní? Na co se zaměříte?

Máme v mužstvu asi polovinu hráčů, kteří potřebují něco po kondiční stránce vylepšit. Hráče jsme si jako každým rokem otestovali. Testy ukázali prostor ke zlepšení kondice. S hráči teď musíme dva měsíce pracovat tak, aby efektivita tréninku byla co nejvyšší.

Příprava je teprve v začátcích, ale první dojem o nových posilách jste si již určitě udělali. Jak se Vám prozatím jeví noví hráči?

Nyní můžeme mluvit jen o přístupu hráčů k tréninku a o zvládání zátěže. Zatím nevidím jediný problém.

V loňské sezoně se podařilo klub finančně stabilizovat a navíc Karlovy Vary začaly znovu hladovět po hokeji. Ve městě vládla euforie a lidé začali opět na hokej chodit ve větším počtu. Nemate trochu strach, že se to nadšení v příští sezoně nepodaří udržet?

To záleží jednoznačně na našich výsledcích.

Jaké si dáváte cíle pro nadcházející sezonu? Kladete si ještě nějaké požadavky k vedeni klubu, které se týkají posíleni kádru, nebo si myslíte, že jste schopen konkurovat ostatním klubům s tímto kádrem?

Na ekonomické možnosti je v Karlových Varech složené dobré mužstvo. Ostatní celky rovněž posilují v rámci možností. Celkově si myslím, že extraliga letos nebude mít takového outsidera jakým byl loni Havířov.

Kdo bude mít v následujícím ročníku nejsilnější mužstvo?

Opět bude patřit ke špičce Sparta, která staví nové mužstvo, Pardubice i Slavia budou pokračovat v nasazeném trendu. Očekávám zlepšení od Plzně.

Jeden rok je krátká doba, ale je přeci jenom znát nějaký posun v kvalitě zázemí v Karlových Varech?

Posun vpřed je markantní. Máme v plánu ještě nějaké vylepšení. To je však zatím pouze v jednání.

Co ještě chybí Karlovým Varům k extraligové špičce?

Odchovanci. Aby se Vary stabilně držely v první polovině tabulky je třeba koncepčně pracovat s mládeží. V nákupu hotových hráčů nám konkurují kluby jako Sparta či Třinec, které jsou lépe ekonomicky zajištěné. Jednání s vyhlédnutými hráči pak často ztroskotá díky lepší nabídce jiného klubu. Bylo by skvělé začlenit do kádru více vlastních odchovanců a tým pouze doplnit hráči odjinud. Ale musím uznat, že s mládeží se zde udělal obrovský kus práce.

Schází kvalitní hala?

Vary by si hlavně nový stadion zasloužily. Když jsem viděl nádhernou halu v Jaroslavli, říkal jsem si, proč by takový stadion nemohly mít světové lázně Karlovy Vary. Bylo by nádherné kdyby se to v budoucnu podařilo. Vary by hned získaly glanc extratřídy.

V neděli skončilo letošní mistrovství světa. Překvapili Vás Kanaďané svou "evropskou" hrou?

Kanaďané předváděli výborný kombinační hokej, podpořený organizací a psychickou odolností v zápasech, kdy dokázali odvrátit nepříznivý vývoj. Navíc se s důležitostí zápasu stále zlepšovali.

Jak hodnotíte vystoupení českého výběru?

Až do semifinále jsem českému výběru hodně věřil. I přes drobné chyby v obraně, působil tým kompaktním dojmem. Utkání s Kanadou se však nepovedlo a síly se nezmobilizovaly ani na střetnutí o bronz. Když je ale mužstvo mezi čtyřmi nejlepšími na světě, tak se to nedá hodnotit jako neúspěch.

Kdybyste měl tu moc, kterého hráče byste si na světovém šampionátu vybral do kádru HC Energie?

Vlasatého černocha Cartera bych vítal s otevřenou náruči, ne proto, že dal vítězný gól, ale proto, že by chodilo víc lidí na hokej. Jinak by se v každém týmu určitě našli hráči, kteří by byli obrovskými posilami.

Když už jsme u hokejových "atrakcí", jaký máte názor na ženský hokej? Amy Wickenheiserová nastoupila ve finské mužské lize.

Amy i jejího českého přítele znám osobně z přípravy, kterou měla v Karlových Varech. Když bruslí s košíkem, není poznat, jestli se jedná o juniora, nebo o ženu. Celkově nejsem příznivcem ženského hokeje, myslím, že je hodně jiných sportů, které zvýrazní lépe ženské přednosti.

Finálový zápas pískal hlavní český rozhodčí Vladimír Šindler. Obecně byli čeští rozhodčí na mistrovství hodnoceni velmi kladně. Z úst fanoušků i hokejových funkcionářů však často slýcháme na české arbitry jen kritiku. Je to tedy s muži v černém tak špatné, nebo je chyba někde jinde?

Čeští rozhodčí se za rok mé nepřítomnosti trochu obměnili. Trend komise rozhodčích určitě vede k tomu, aby se sudí ještě zlepšili. Mě celkově u evropských rozhodčích chybí větší nasazení. V Americe si hlavní arbitr klidně v nepřehledné situaci vyleze na branku, čárový si pro lepší pohled klekne na zem. U nás stojí rozhodčí v rohu kluziště a často třeba odpískají dříve, než má brankář kotouč pod kontrolou.

Mezi fanoušky jste znám jako velmi ambiciózní člověk. Jaké jsou Vaše představy o další trenérské kariéře? Na Baltica cupu v Moskvě jste působil u reprezentace jako konzultant. Přijal byste nabídku k trénování národního mužstva?

Nabídku k trénování reprezentace snad ani není možné odmítnout. Je to velké ocenění pro trenéra za jeho práci v klubu. Mojí jedinou ambicí je působit na hráče tak, aby se co nejvíce zlepšovali.

Co byste závěrem vzkázal karlovarským fanouškům?

Ať chodí v hojném počtu a přijdou náš tým podpořit. Tak nám to půjde dobře i bez Cartera :-).