čt 12.1.2023 | Marie Valentová

Adame, v Liberci jsi naskočil do zápasu po dvoutýdenní pauze. Bylo to těžké?

Jelikož na mě ze začátku nešlo moc střel, tak to bylo do poloviny takové, že jsem se úplně nedostal do zápasu. Po té polovině už to bylo dobré. Takže těžší to asi bylo, ale moc jsem to nevnímal.

Proti Bílým Tygrům sis vychytal první čisté konto v extralize. Takové věci určitě před zápasem neřešíš, ale když se blížil konec zápasu neproběhlo ti to hlavou?

Já se v utkání soustředím zákrok od zákroku. Řeším spíše jednotlivé zákroky a hlavně jsem spíš přemýšlel o tom, abychom vyhráli za tři body. Kluci mi dost pomáhali, měli jsme hodně zblokovaných střel. Ta nula byla vlastně jakoby navíc. Hlavní byly ty tři body. (úsměv)

Po zápase jste v kabině slavili vítězství, ale proběhlo i něco ohledně toho čistého konta?

Všichni mi pogratulovali. To bylo hezké. Spíš bych měl, ale pogratulovat já klukům, za to kolik střel v těch zápasech zblokovali. To bylo fakt neskutečné. (usmívá se) Byl to týmový výkon.

Minulý týden jsi odchytal za juniory tři zápasy. To byla tvoje nejdelší šňůra, jak sis to užil?

Těší mě, že jsem dostal důvěru trenérů, když byl Adam (Dybal) nemocný a moc si toho vážím. Byl jsem rád, že jsem mohl chytat, protože ty zápasy v juniorce, ještě navíc když jsem hráč dorostu, mi dají fakt hodně, takže jsem byl opravdu moc rád.

V pátek jste hráli s Kometou a v sobotu s Duklou. V obou zápasech na tebe šlo přes třicet střel, ale přišlo mi, že těžším soupeřem byli jihlavští. Jak to vidíš ty?

To mi ani nepřišlo. Oba týmy byly kvalitní soupeři. Spíš bych řekl, že proti Brnu se mi víc dařilo než proti Jihlavě, tam mi přišlo, že bylo víc takových šancí, kdy dali gól z ničeho. Brno mělo podle mě větší šance, vyloženější. Dali nám většinu střel od modré, ze screenu. S Jihlavou jsme byli lepší, ale oni byli velcí a hodně se tlačili do branky. Byly to takové góly… při tom prvním jsem si to mohl najít, potom to bylo takové to tečované, že jsem tam mohl lépe vykouknout… Mohl jsem chytit něco navíc. Čtyři góly je hodně….

Jak moc je pro tebe jiné chytat za dorost a juniory, co se týká soupeřů, stylu hry …..

Juniorka je určitě rychlejší, silovější a taktičtější.

Ty jsi vlastně "doma" ve dvou kabinách. Jak to funguje?

Řeším to vždy s trenérem gólmanů, který mi řekne s kým mám jít na led a jinak to víc neřeším. (úsměv) Jdu na led, soustředím se na sebe a je mi de facto jedno, jestli jdu na led s dorostem nebo juniorkou.

Jak to máš s tréninky, se kterým z týmů trénuješ primárně?

Většinou trénuji s juniory. Pokud mám chytat zápas za dorost, tak mám předzápasový trénink. Takže když hrajeme v pátek s dorostem, tak ve čtvrtek mám trénink s nimi.

Na zápasy mládeže nechodí moc diváků, ale stihneš během utkání tu jejich podporu vnímat?

Nějakým způsobem tu podporu vnímám, ale spíše se soustředím na hru a do hlediště moc nekoukám.

Docela pravidelně nastupuješ v reprezentaci. Vzpomeneš si ještě jaký to byl pocit, když jsi dostal první pozvánku do národního týmu?

Tak bylo to… Nejde to ani popsat. Bylo to něco úžasného. Byl to jeden z nejlepších pocitů. Je to sen každého malého kluka, hokejisty hrát v reprezentaci.

Začátkem listopadu ses s národním týmem zúčastnil turnaje World Hockey Challenge a třikrát jsi chytal proti týmům Kanady. Jaké to bylo?

Myslím si, že se všemi třemi kanadskými týmy jsme hráli vyrovnaný hokej, a že jsme klidně mohli i vyhrát. Jak byla Kanada rozdělená do tří týmů a nebyla to jedna ta síla těch nejlepších. (úsměv) Tak si myslím, že s každým tím týmem jsme mohli něco uhrát. Spíš jsme měli možná trochu smůlu.

Na turnaji jsi byl ve dvojici s Jakubem Milotou, který chytá za Třinec, jak spolu vycházíte?

Vždycky si napíšeme po nějaké době, když chytáme. Třeba po měsíci, nebo jak nám to vyjde. Určitě je to dobrý parťák.

Věděl jsi, že si Jakub vychytal první čisté konto v extralize juniorů také toho 3. ledna jako ty?

Jakub si toho všiml první, takže se mi ozval. Já jsem o tom ani nevěděl. Jeli jsme akorát z Liberce domů a on mi volal, takže jsme to spolu po telefonu oslavili. (směje se)

Máš kromě hokeje čas i na nějaké koníčky, Adame?

Ne. Na zimáku jsem "od rána do večera" takže žádné koníčky nemám.

Proč zrovna brankář?

Mě se prostě líbila ta výstroj, když jsem byl malý. (směje se) Obdivoval jsem gólmany, takže asi to mě ovlivnilo.

Brankář to na ledě nemá jednoduché. Musí mít fyzičku stejně jako hráči v poli a navíc se musí rozhodnout ve zlomku sekundy….

U brankáře je to jiné v tom, že když hráč v poli udělá chybu, tak ji při dalším střídání může napravit. Když gólman udělá chybu, tak se to v zápase už těžko napravuje. Brankář musí být hodně soustředěný, takže je to hodně náročné na psychiku. Musí být hodně odolný, aby se i přes to, že dostane blbý gól, dokázal zvednout a chytat dál. Hodit to v té chvíli za hlavu. Já to v zápase neřeším a vždy až po tom zápase řeším, kde byla ta chyba.

Kde se vidíš třeba za pět let?

To je teď těžké říct. To se všechno uvidí. (usmívá se)

Dobře a co tvé sny?

Sny? Tak asi jako každý hokejista. Být draftovaný.

Jaký tým by se ti líbil?

To je asi úplně jedno, když bych byl draftovaný. (směje se)

Na závěr asi trochu zvláštní otázka. Každý člověk, když na něj něco letí, instinktivně uhne a naopak brankář uhnout nesmí….

No, když už jako malí začínáme trénovat, tak ty střely na nás nejsou tak tvrdé, a když máme na sobě výstroj, která je v dnešní době velmi dobře udělaná a kvalitní, tak ten zásah tak nebolí. Teď už jsou ty střely tvrdší a neříkám, že to nebolí. (usmívá se) Ale ty věci jsou vážně dělané velmi dobře. Naopak si nedovedu představit, že bych měl jenom helmu s plexi jako hráč a vlézt si před bránu s holou pusou. Takže jak někdo říká, že nechápe, jak může jít gólman do brány. Tak já na druhou stranu nechápu, jak ten hráč může blokovat střelu bez mřížky. (usmívá se)

Děkuji za rozhovor.