Jana Mensatorová o focení hráčů: Nejvíc se stydím asi já
Jani, jak jste se k fotografování dostala? K fotografování jsem se dostala díky mé bývalé práci, kdy jsem pracovala v gastronomii. Potřebovala jsem nějakou kreativní práci, která bude vidět.
Které focení je pro vás náročnější? Fotografovat děti nebo dospělé? Já mezi tím nevidím žádný rozdíl (úsměv).
Máte v plánu další charitativní kalendář? Ráda bych. Ovšem musím vše dobře zvážit, kvůli času, který na to mám či nemám. Uvidíme. Ráda bych v něm pokračovala dál, protože mi to přijde jako jedna z mála věcí, která dává smysl.
Prozradíte, kdo je v A-týmu největší stydlín a kdo se nejvíc upravuje? Stydlín jsem největší asi já (smích). Sice nepatřím do týmu, ale když jsem začínala fotit dospělé muže, tak jsem se opravdu hodně styděla. Tím, že jsem se zabývala vlastními pocity, tak mi nepřišlo, že by se někdo z kluků styděl. Jsou tu kluci, kteří jsou na takové focení zvyklí. Jedná se o profesionály, kteří umí mluvit s médii, vystupovat na veřejnosti a fotit se. Jestli se někdo hodně upravuje netuším, jelikož přípravy probíhají podle mého v kabině. Za mnou jen přijdou, posadí se, já je vyfotím a je hotovo.
Jak si osobně užíváte takové focení? Beru to čistě jako práci. Bohužel jsme nevytvářeli nic kreativního. Je to jednoduché svícení a jednoduché focení. Už je to pro mne rutina.
Díky za rozhovor!
