Jiskra o nové smlouvě, škole i rybách. Mám co potvrzovat, ví karlovarský odchovanec
Víťo, Tvé jméno bude s Energií spojováno minimálně další tři sezony. Jaký je to pocit?
Je to skvělý pocit. Jsem hrozně rád, že to takto dopadlo a že můžu být členem organizace další tři roky.
Původní kontrakt ti přitom měl skončit až po nadcházející sezoně…
Je to pro mě velká odměna, od klubu je to směrem ke mně velmi vstřícný krok a jsem rád, že to takto dopadlo a mohl jsem prodloužit smlouvu už nyní.
Máš za sebou průlomovou sezonu. Jsi připraven na to, že letos bude třeba ji potvrdit?
Ta druhá sezona bývá vždy hrozně těžká. Já se na ni moc těším, ale vím, že to bude náročné a mám co potvrzovat. A já doufám, že to potvrdím.
Nový extraligový ročníku začne už za pár měsíců. Jaké tedy budou ambice Víta Jiskry, ať už osobní nebo celkové týmové?
Týmové ambice mám nejvyšší. Myslím si, že mužstvo je poskládané velice dobře a že můžeme uspět. Cíl je daný, to je čtvrtfinále. Já doufám, že ve Varech můžeme hrát vysoko a co nejvýš.
Je to tedy něco, na co bys chtěl fanoušky před novou sezonou nalákat?
Filozofie klubu určitě taková je a my chceme být v horních patrech tabulky a chceme hrát o ty nejvyšší příčky. Uvidíme, jak to bude vypadat v sezoně, ale cíle jsou jasné.
V několika dřívějších rozhovorech jsi říkal, že tvůj sen je hrát extraligu za Vary. To se ti splnilo. Jaký je Tvůj další cíl?
Zatím mám za sebou jednu kompletní extraligovou sezonu, takže bych to zatím nebral tak, že ten první sen mám splněný. Jsem varský rodák, odchovanec, a odmalička chodím tady na stadion, takže můj velký cíl je s Energií něco vyhrát. Moc bych si přál, aby se Karlovy Vary zase dostaly na ty nejvyšší příčky a hrály o medaile. Osobně bych někdy chtěl obléknout reprezentační dres, ale to je ještě hodně daleko.
Vraťme se ještě k Tvému novému kontraktu, který je svým způsobem unikátní. Klub se totiž zavázal, že ti bude platit školné na vysoké škole. Čí to byla iniciativa?
Já jsem nikdy neměl školu odstrčenou na nějakou vedlejší kolej. Měl jsem tak v hlavě, že bych chtěl po gymnáziu v Karlových Varech na škole pokračovat a získat nějaký titul. Když jsme tak začali jednat o nové dlouhodobé smlouvě, tak jsem přišel s tím, zdali by nevadilo, že bych chtěl vedle hokeje I studovat. Klub přišel s tím, že se jim ta má myšlenka moc líbí a že mě v tom budou podporovat a pokud si vyberu nějakou školu, třeba i soukromou, tak mi zaplatí školné. Je to od vedení klubu velice vstřícný krok a moc si ho cením.
Už máš představu, co bys chtěl studovat, nebo čím se následně živit?
To ještě úplně přesně nevím. Nyní je to hlavně o tom, abych, dokud jsem mladý, nezahálel. Myslím si, že je dobré se dál vzdělávat a do budoucna mi to může jen pomoct.
Měl jsi takto nastavené vždy? Pokud by to nevyšlo s hokejem, tak dál pokračovat se školou…
Já jsem to měl vždycky trochu na hraně. Při přechodu k dospělému hokeji jsem nevěděl, zda mi to s hraním vyjde, nebo ne. Už po dokončení střední školy jsem se hlásil na vysokou školu, kam mě i přijali. Chvíli jsem chodil do prváku, ale s profesionálním sportem to nešlo na denní bázi úplně skloubit. Škola byla v Praze, já tehdy hrál v Sokolově…Asi by to šlo, ale bylo by to velice náročné. V tu chvíli jsem si na to nevěřil, ale teď doufám, že ten čas si na to najdu a najdu v sobě to odhodlání zvládnout obě věci najednou.
Jak velký je vliv rodiny? Mamka učí, Tví sourozenci taky úplně nezahálí…
U nás to bylo vždy nastavené tak, že nebyl jen hokej nebo sport. Muselo to být v rovnováze se školou. Mít nějaký základ do života, to se hodí vždy.
Vraťme se ještě k letní přípravě. Máte za sebou už její větší část. Jak ji zvládáš?
Je to zase něco nového, spoustu nových věcí. Tréninky jsou velice kvalitní, hodně silově založené. Každý den nacházím nové věci, ve kterých jsem slabší, a na kterých musím pracovat.
Po přípravě Vás čeká krátká dovolená. Už víš, kam se vydáš? Dojde i na rybaření?
Tím, že máme volno jen asi osm nebo devět dní, tak na ryby nedojde. Na ty dochází teď o každém víkendu (úsměv). Poletíme ale s přítelkyní do Řecka a k moři už se dost těším.
V týmu mate poměrně velké zastoupení rybářů. Je to téma, které se v kabině hodně řeší?
Je to takové odlehčení. Bavíme se o tom snad každý den, protože je nás rybářů v kabině opravdu hodně. Vždy si máme co říct, poradit si místa, kam chodíme. Jsem rád, že kluci, co přijdou, tak chodí vždy za mnou a ptají se kam mají chodit na ryby. Kde se dají chytat štiky a kde zase kapři. Jsem rád, že jim můžu aspoň trochu poradit.
Rád chodíš na ryby, stejně tak miluješ fotbal. Jako malý ses ale učil na housle. Jak ses k nim dostal?
Byl jsem ještě hodně malý, když jsme na ně hrál. Náš děda je muzikant, a tak jsme celá rodina byla k hudbě vedená. Na housle jsem zkoušel hrát v dětství. Končil jsem někdy ve čtvrté, páté třídě, a to mě tedy moc nebavilo (úsměv). Myslím si, že to ale patřilo k mému dětství.
