st 29.5.2024 | Jiří Holý

Tím prvním, který si pověsil na krk světové zlato byl Jan Klapáč (1941) v roce 1972. Karlovarský odchovanec se do reprezentace tehdejšího Československa propracoval z jihlavské Dukly, kam v roce 1960 odešel na povinnou dvouletou vojenskou službu jako nejlepší střelec karlovarské Slavie. A protože výkonnost hokeje v lázeňském městě měla klesající úroveň, střelec od Pána boha se rozhodl v Jihlavě zůstat a stal se z něj voják hokejista z povolání. V Dukle společně s bratrskou dojicí Jaroslav a Jiří Holíkové, vytvořil úderný útok, který byl hlavní údernou silou Dukly v šedesátých a začátku sedmdesátých let minulého století. Vrcholem pro tento útok byla Praha roku 1972. Hokejový národ čekal na světové zlato od roku 1949, dlouhých třiadvacet let. V té době světovému hokeji dominovala reprezentace Sovětského svazu, která vyhrála za sebou v letech 1963 - 1971. Hlavní turnaj Mistrovství světa měl šest účastníků, Československo, Sovětský svaz, Švédsko, Finsko, Západní Německo a Švýcarsko. USA a Kanada v té době světové šampionáty nehrály. Jan Klapáč na tomto šampionátu byl společně s legendárním Václavem Nedomanským nejlepším střelcem týmu, kdy se oba trefili devětkrát.

Jan Klapáč, Jaroslav a Jiří Holíkové

Radim Rulík (1965), to je v těchto dnech jedno z nejvíce uznávaných jmen v Česku. Rodák z Ostrova přišel do Slavie Karlovy Vary do tehdejšího nově budovaného mladšího dorostu v roce 1979. Kvůli zranění nemohl pokračovat v hráčské kariéře a od svých dvaceti se věnuje trenérské činnosti. Nejprve u žáků a dorostu. V roce 1991 se stal asistentem trenéra Milana Šmejkala u mužstva dospělých. V létě 1995 byl doporučen Marku Sýkorovi jako asistent nováčka 1. ligy, kam karlovarští postoupili a po sezoně odešel do Plzně asistovat Bohuslavu Ebermanovi a pak Marku Sýkorovi. V lednu 2000 byl asistentem Jaroslava Holíka u prvního světového zlata juniorů a v listopadu téhož roku se poprvé postavil jako hlavní trenér v extralize, kdy nahradil Miloše Říhu na lavičce tehdejší karlovarské Becherovky. V sezoně 2002/03 byl s Ivanem Hlinkou v ruském Omsku. Legendární kouč si Radima Rulíka v roce 2004 vybral jako asistenta k reprezentaci, ale po jeho tragickém úmrtí převzal reprezentaci Vladimír Růžička a v květnu 2005 byl u toho, když tým získal zlato ve Vídni. V dalších letech postupně střídal extraligové, ale i jiné trenérské štace a po návratu do Karlových Varů, trénoval v Plzni, Znojmě, Chomutově (1.liga), Popradu (KHL), Košicích, Sokolově (II.liga), v Litvínově, se kterým získal v roce 2015 extraligový titul. Dále byl na střídačkách Sparty, Mladé Boleslavi a Pardubic. Kromě klubových angažmá vedl reprezentaci U20 v letech 2005/06, 2007/08 a 2021/22 se kterou získal stříbrnou medaili. Před rokem pak přijal nabídku vést reprezentační A-mužstvo a jak tato jeho premiéra dopadla, máme všichni v čerstvé paměti.

Jakub Flek (1992), rodák z Mariánských Lázní, začal s hokejem v tomto lázeňském městě, pak se dostal do Plzně, kde se neprosadil a skončil až v Klatovech v krajském přeboru. Nicméně věřil, že se může posunout do vyšší soutěže. V roce 2011 se utvářel v Energii juniorský tým, který se připravoval na start v ruské mládežnické lize (MHL) a Jakub si místo v týmu trenéra Karla Mlejnka nakonec vybojoval a ve druhém roce soutěže byl kapitánem týmu. Další rok strávil již mezi dospělými v Baníku Sokolov se střídavými starty za Energii v extralize. Sezonu 2015/16 odehrál v Dukle Jihlava a opět měl možnost nastupovat za náš klub v extralize, do které se natrvalo přesunul od sezony 2016/17. V mužstvu Energie se postupně propracoval na jednoho z tahounů mužstva a v sezoně, ve které Karlovy Vary hráli WSM ligu, byl již hráčem, na kterém trenér Martin Pešout hru stavěl. Svojí pílí se vypracoval do ofenzivního esa mužstva a nebylo náhodou, že začal dostávat pozvánky i do reprezentace. Poprvé se tak stalo v roce 2020, kdy si premiéru odbyl 6. února proti Švédsku. Na světový šampionát se poprvé dostal v roce 2021, o rok později byl v týmu, který přivezl z Finska bronzové medaile. Po tomto šampionátu přestoupil do brněnské Komety, odkud se opět dostal na světový šampionát do lotyšské Rigy, kde společně s Ondrou Beránkem a Jiřím Černochem tvořil tzv. karlovarský útok. Vrcholem kariéry byl právě skončený šampionát v Praze, kde hrál v útoku s Ondrou Beránkem a Jáchymem Kondelíkem. Radost ze závěru turnaje mu částečně sebralo onemocnění a do zápasů play off tak zasáhnout nemohl, ale zlatou medaili dostal na krk oprávněně.

Ondřej Beránek (1995), rodák z Havlíčkova Brodu, prošel mládeží ve svém rodném městě až do roku 2012, kdy přestoupil do Energie Karlovy Vary. V první karlovarské sezoně nastupoval z extraligový dorost, ale také odehrál několik zápasů v juniorské MHL. Od následující sezony již tuto mezinárodní soutěž hrál pravidelně. Po odstoupení klubu z této soutěže v roce 2015 střídavě v sezoně hrál za juniory Energie, 1. ligu v Jihlavě a několik zápasů odehrál i za Sokolov ve II. lize. Následující sezonu absolvoval střídavě v prvoligové Kadani a v Energii, kdy v extralize odehrál 18 utkání a dalších 12 přidal v nevydařené baráži. Průlomovou sezonu zažil ve WSM lize, za Energii nastupoval pravidelně a pomohl klubu k okamžitému návratu do nejvyšší soutěže. Další roky patří ke stálicím sestavy a svými výkony upoutal pozornost trenéra reprezentace Miloše Říhy, který jej pozval na zápasy Euro Hockey Challenge a ve svém třetím utkání zaznamenal první branku 17. dubna 2019 v KV Areně v zápase proti Německu. Další reprezentační starty přidal i v následujících sezonách. Na jaře roku 2023 byl vybrán trenérem reprezentace Kari Jalonenem pro MS v Rize, kde vytvořil útok s Jiřím Černochem a Jakubem Flekem. O rok později jej nový trenér reprezentace Radim Rulík pozval na přípravný kemp před světovým šampionátem v Praze, kam se svými výkony v přípravě nakonec probojoval. Společně s Jakubem Flekem a Jáchymem Kondelíkem vytvořil velmi platný defenzivní útok. Odměnou pak za celou práci bylo zlaté finále se Švýcarskem.