Martina Lukešová sní o zahraničí, v létě se ale v přípravě trápí sama
Já osobně se sezonou celkem spokojena jsem, protože gólů dostáváme čím dál tím méně. Ale z pohledu týmu spokojena být úplně nemůžu, jelikož naopak branky nedáváme. Takže i ve vyrovnaných zápasech třeba 1:0 prohrajeme, což je škoda. Ale to je problém, který máme od samotného začátku ženského hokeje ve Varech. Akorát předtím jsme dostávaly 10 gólů, tak nám to bylo tak nějak jedno.
Říkáte, že dáváte málo branek. Podobně na tom bylo i A mužstvo mužů. Je to tedy tím, že je to nějaký karlovarský komplex nebo nejsou střelkyně šikovné. Nebo je naopak výborná obrana a brankářka soupeře?
Podle mě se všechno odvíjí od tréninku, kde holky vystřelí a odjedou. Nejsou zvyklé dorážet, chtít dát gól. A to se pak projeví i v zápasech. Zatímco soupeřky mají po každé střele třeba dvě dorážky, my vystřelíme a nejsme schopny dorazit do prázdné brány. A to je pak ten rozdíl jedné branky. Myslím že trénovat důraz před bránou by pro nás bylo to nejlepší. Problém je i to, že máme obecně málo tréninků na ledě. Obvykle tak jeden až dva týdně, pak nám ta herní praxe musí zákonitě scházet.
Jak v ženské kategorii, konkrétně tedy v mužstvu Dračic, probíhá letní příprava? Podobá se té mužské nebo jsou trenéři shovívavější? Ženský hokej není profesionální, je tedy s tréninky problém?
Když jsme začínaly, tak vše probíhalo výborně. Pětkrát týdně jsme měly pestré tréninky. Jenže pak rok od roku zájem o letní přípravu upadal, scházelo se nás čím dál tím méně až to dopadlo tak, že tento rok se letni příprava téměř zrušila. Bojím se, že se nám to potom v lize vymstí. V současné době je to tak, že každý trénuje sám.
Proč to tak dopadlo? Jedná se o nezájem hráček nebo je vina na trenérech?
Já osobně si myslím, že je to od obojího trochu. Určitě bych pár věcí změnila, kdybych byla trenérem, ale zároveň se mi ani nelíbí přístup nás hráček. To co si dovolíme k trenérům teď, to ze začátku nebývalo. A také je problém s tím, že každá z nás musí pracovat, máme zkoušky ve školách a vůbec spoustu dalších povinností, které musí být přednější než hokej.
Takže se teď nepraktikují takové věci jako byly dříve, že mladší, začátečnice, měly alespoň trochu té úcty ke starším, zkušenějším, hráčkám, které jim mají jít příkladem?
Ne, to určitě ne. Já jsem začínala, myslím, ve 14 letech a rozhodne bych si ke starším nedovolila to, co se děje teď. Ale to je asi všude stejné.
Jak vám tedy vyhovuje individuální příprava?
Příliš mi to nevyhovuje, protože občas je těžké přemluvit se a něco dělat. Také mi chybí golmanská letní příprava, kterou jsem každý rok absolvovala, ale bohužel tento rok jsem se prý nevešla do brankářské tréninkové skupiny. Takže v současné době se u mě letní příprava skládá z kola a bazénu.
Jaký výsledek očekáváte v nastávající sezoně?
Začne se hrát novým herním systémem, liga bude rozdělena na dvě skupiny podle výkonnosti. My jsme zařazeni do skupiny B, ze které má možnost postoupit do áčka pouze první tým. A to bude určitě naším cílem. Určitě to bude hodně hodně těžké, ale pokud nepostoupíme budu to brát jako neúspěch.
Není vám líto, že nebudete chytat proti silným týmům? Nebudete mít zároveň strach z menšího vytížení proti klubům z vaší výkonnostně slabší skupiny?
Já osobně proti silným týmům chytám moc ráda. Ono se může zdát, že třeba šedesát zákroků za zápas zní neuvěřitelně, ale při zápase to člověku nepřijde. Lepší než mrznout v bráně... Z toho mám tuto sezonu opravdu strach.
Je mezi vámi nějaká velká hokejová osobnost, která hraje třeba za reprezentaci?
Za reprezentaci „A“ z nás nehraje žádná, máme zastoupení pouze ve výběru do osmnácti let.
Vy jste šestou hráčkou na ledě, tedy brankářkou. Proč jste se rozhodla chytat a nepůsobíte v poli a jak dlouho už jste strážkyní karlovarské svatyně?
Chytám přibližně čtyři roky, ala začínala jsem v obraně. Jenže jsem si tam připadala pomalá a ani mě to moc nebavilo. Tak sem zkusila to, co jsem celý život obdivovala a už jsem u toho zůstala. Naštěstí.
A jaký je váš osobní hokejový sen?
Určitě bych si jednou chtěla zachytat za národní tým a také zkusit hokej v zahraničí.
Jaký byl váš dosavadní největší hokejový zážitek?
Minulý rok jsem se zúčastnila kempu v Rakousku, kde byl i výběr Slovenska, Slovinska, Finska, Německa a Rakouska. Být na ledě s reprezentantkami Finska byl pro mě opravdu zážitek. Určitě nikdy nezapomenu na jejich umění a nasazení.
Měla jste to proti takovým hráčkám hodně náročně? Lovila jste často puk ze sítě?
Za začátku to byl pro mě trochu šok. Střely byly přesné a tvrdé. Ale rychle jsem se rozkoukala a snad jsem ukázala, že i v Čechách hokej trochu umíme.
Jak je to s fanoušky? Když hrajete doma, tak jich moc nechodí, nebo se mýlím? Kde chodí nejvíce lidí na ženský hokej?
Většinou nás podporují jenom rodinní příslušníci a kamarádi. Nejvíc fanoušků jsem zažila, když jsme hrály ligové utkání v Ostrove. A z ostatních stadionu? Možná utkání na Slavii a v Plzni.
