ne 1.9.2013 | Michal Slavík

Michale, vraťme se nejprve k vaší účasti v soutěži střelců. Trénoval jste nějak?
Ne vůbec jsem netrénoval, ale amatérskému hokeji se věnuji od ukončení aktivní hokejové činnosti. Již přes 20 let se pohybuji v oblastních soutěžních kláních (HC Marco Polo, HC Berani Bernov), před 10 lety jsem ukončil působení v registrované soutěži. Tak jako se nezapomíná bruslit, tak se nezapomíná slušně vystřelit (úsměv).

Oproti kvalifikaci jste se ve finále zlepšil téměř o 20 km/h. Čím si to vysvětlujete?
Na to není složitá odpověď. První střela byla "kalibrační" druhá pro kamarádky "do víka" a do třetí jsem se fakt opřel a nepochybuji, že už ta byla přes 120 km/h. Bohužel chyba měřícího zařízení při třetím pokusu střelu nezměřila a hned po odstřílení jsem konstatoval, že by mě to moc mrzelo, kdyby mě to mělo stát finálový rozstřel. V mém tvrzení mě ujistila i reakce diváků. Naštěstí přišel finálový rozstřel, kde jsem tvrdost střely vyrovnanými výkony potvrdil. Tam už čas na srandičky nebyl.

Věděl jste hned od začátku, že vás čeká zájezd zrovna do Ufy? Připravoval jste se na cestu nějak, například studiem ruštiny?
Že to bude do Ufy, jsem nečekal. Byl jsem také hodně zvědavý, jak se klukům povede dohrát dramatický konec sezóny. V závislosti na tom jsem čekal, že bude koncipováno soustředění. Na cestu jsem se nijak zvlášť nepřipravoval. Byl jsem zvědav, jak opráším ruštinu. S azbukou problém nebyl, jak si člověk projel soupisky, už to nebyl problém. Komunikační šum vykompenzovala vstřícnost a komunikativnost místních občanů a všech lidí spojených s turnajem.

Jak jste se cítili před odjezdem? Dostavila se nervozita?
Nervozita byla pouze z toho, že po značné obměně kádru zmizely známé tváře. Většinu hráčů jsem tak poznal až po cestě. Tým však "turistu" přijal, a zapadl jsem tak do kádru.

Byl jste v Rusku poprvé? Jak na vás země zapůsobila?
Ano v Rusku jsem byl poprvé a musím říct, že na mě země a tamní lidé udělali dojem. Chybí tam tak nějak střední třída, takže rozdíly mezi chudými a bohatými jsou značné. Mile mě překvapila družnost a přátelskost místních lidí. Díky přehnané policejní ochraně se člověk cítí bezpečně jak na sportovních stadionech, tak v obchodech a barech. Je velká škoda, že obraz běžných Rusů hodně špiní chování jejich spoluobčanů v západoevropských a arabských letoviscích.

Co jste říkal na podmínky, které byly pro tým připravené? Mám na mysli ubytování, stravu, kabinu…
Hotel byl hezký, čistý, jen v některých pokojích člověk těžko bojoval s čerstvým vzduchem. Strava byla ruská, tedy denně kopr, těstoviny, rýže a polévky. Někomu to problém dělalo, někomu ne. Dalo se sníst víceméně vše, pro případ nouze byly v dosahu obchody s hamburgery a "evropským" standardem. Kabina byla hezká, se zázemím pro trenéry, maséra, i kustoda. Pozičně snad nejlépe ze všech manšaftů - hned u střídačky. Měl jsem navíc možnost některé zápasy sledovat z VIP boxu, kde bylo o TOP manažery postaráno opravdu velmi dobře.

Během všech zápasů Energie jste stál u vrátek na střídačce. Jak moc jiný je odtud pohled než z tribuny?
Ano, měl jsem tu čest otvírat klukům u všech zápasů vrátka a na druhé straně jsem zbylé kvalitní zápasy sledoval z tribuny. Rozdíl je to obrovský. Řeknu to jednoduše na příkladu. Z tribuny po třech, čtyřech výlevech Arťuchina jsem si říkal, že toho musí někdo sestřelit. Zato když vám prosviští půl metru od střídačky, tak si spíš říkáte, hlavně ať ho nikdo nenaštve (smích). Zápas na střídačce vás prostě vtáhne do děje. Vidíte, že kluci makají, domlouvají se a dávají si signály. Tým maká, hraje, žije. Povzbuzování a týmová hra žene mužstvo k výkonu na hranici možností.

Překvapilo vás něco z toho, jak to chodí na střídačce extraligového mužstva?
Ani ne, je tam jasná hierarchie. Jednoznačný tah na kasu a plnění pokynů trenérů. Když se něco nevyvede, jede se dál. Když se daří, tým má ještě větší sílu.

S hráči jste přicházel do styku každý den i mimo hokejová utkání. Jak na vás tým zapůsobil charakterově?
Z mého pohledu je tam generační rozdíl, protože je mi 37 let. Je dobře, že v týmu jsou ikony ale i mladí dravci, jejichž jména ještě v budoucnu jistě uslyšíme. Byl jsem překvapen soudržností týmu i mimo hokejové dění, kluci jsou fajn. Není tam žádný rapl, zkušení hráči mají přirozený respekt, každý hráč má v týmu jistě svou roli a řekl bych, že to jako celek šlape.

Tipnete si, jak si Energie povede v ročníku 2013/14?
Tato sezóna jistě nebude lehká. Nemám pochyb o fyzické připravenosti týmu, důležitá bude souhra a strategie. Také dění na ostatních kolbištích. Tipnul bych si, že se Energie v tomto ročníku bude pohybovat okolo 8. – 10. místa. A pokud jsem kluky podcenil, budu jenom rád (smích).

Jaké byly vaše celkové dojmy ze zájezdu? Jel byste opět, i kdyby to bylo znovu do Ruska?
Bylo mi ctí se dostat tak blízko světovému hokeji, soupeři z KHL byli velice kvalitní. Asi už se mi nikdy na sklonku své sportovní kariéry nepoštěstí stát v pozoru na střídačce za zvuku státní hymny a prožívat tak skvělé hokejové okamžiky z bezprostřední blízkosti. Tuto výhru jsem si velice užil a jsem moc rád, že jsem osobně poznal celý kádr Energie. Jel bych s nimi znovu kdykoliv a kamkoliv. Byl to opravdu neopakovatelný zážitek.

Chtěl byste ještě něco říci na závěr?
Přeji Energii hodně úspěchů v novém složení a věřím v nový začátek. Rovněž věřím, že i diváci poženou naše energetiky vpřed a uvidíme ve Varech opět rychlý a kvalitní hokej.