so 15.4.2023 | Marie Valentová

V letošní sezoně došlo v soutěži šesťáků ke změně. V lize mladších žáků se nehrály nadstavby a ani skupiny o umístění. Celou sezonu jednotlivé týmy odehrály ve svých skupinách, kterých bylo osm a v každé bylo sedm až devět týmů, které se mezi sebou utkaly čtyřkolově. Karlovarští šesťáci patřili do Skupiny 1 - Ústecká. Jejich soupeři byly týmy Piráti Chomutov, HC Litvínov, HC Slovan Louny, HC Baník Sokolov, Mostečtí Lvi, HC Slovan Ústí nad Labem, HC Teplice a HC Děčín.

Šesťáci odehráli třicet jedna zápasů v nichž nasbírali třicet jedna bodů. O páté místo přišli až po posledních dvou zápasech v nichž se utkali s lídry skupiny Děčínem a Litvínovem. Od čtvrtého místa mladé energetiky dělilo šest bodů. Ve svých zápasech svěřenci Ondřeje Leštiny vstřelili 240 gólů.

Nejproduktivnější hráči:

Kromě hráčů, kteří střílejí góly jsou v týmu potřeba i hráči, kteří připravují šance, napadají, brání, zkrátka odvádějí černou práci. Těchto hráčů, kteří jsou pro tým nepostradatelní je mezi šesťáky spousta a i díky nim se týmu v letošní sezoně dařilo. I když pravdou je to, jak říká trenér šesťáků Ondřej Leština, každý z hráčů si v letošní sezoně vstřelil gól, tedy kromě gólmanů.

Pane trenére, jak byste zhodnotil letošní sezonu?

Sezonu hodnotím kladně. Vzhledem k tomu, že to jsou stále žákovské kategorie, tak bych nechtěl hodnotit podle výsledků. My jsme nehráli na výsledky. Spíše jsme se snažili, aby kluci pracovali sami na sobě a za to jim patří obrovská chvála (úsměv). Každý z nich za sezonu udělal obrovský kus práce a každý z nich se posunul. Někdo víc a někdo míň, ale tak to je. My jsme se snažili u kluků podporovat vnitřní motivaci, což se také u většiny kluků podařilo. Ať už tím, že utkání jsme brali jako svátek. Ne každému se vždy poštěstí do utkání jít. Být v týmu je výsada, protože tu máte spoustu kamarádů a potom vám to do budoucna může velice pomoci.

Během sezony se kluci točili na pozicích, když chyběli obránci, tak zaskočili útočníci a naopak. Patří to k vašemu stylu hry?

Snažím se každého naučit všechno, protože žákovské kategorie slouží jako příprava do budoucna. Takže i toto je způsob tréninku, kdy jsem chtěl, aby hráči zažili všechny možné role, takže jsem kluky často točil. Samozřejmě sezona je dlouhá, a když byly nemoci, tak kluci museli být připraveni na to, aby zvládali z obránce na útočníka a naopak.

Pravdou je, že i v současném hokeji se pomalu rozdělení pozic stírá. Jsou obránci, kteří jsou produktivní a naopak zase útočníci, kteří vynikají v defenzivě...

Přesně tak. V dnešním pojetí hokeje nemůžete být vyloženě jednostranně zaměřený hráč. A to je i moje filozofie, že hokej je jedna z nejkomplexnějších her vůbec, a proto hokejisté musejí být jedni z nejkomplexnějších a nejkomplexněji připravených sportovců co vůbec jsou. Takže ať už to je od suchých tréninků, kde máme absolutně multisportovní zaměření, tak i v rolích na ledě se kluci střídají a každý si vyzkouší útočníka, obránce a naopak a pořád takto jedeme dokola.

Šesťáci jsou ještě hodně mladí kluci, tak po té fyzické stránce se s nimi musí asi pracovat opatrněji než ve starších kategoriích, vzhledem k tomu že se pořád ještě vyvíjejí..

Každý rok v období života dítěte má jiné senzitivní období a přesně podle těchto senzitivních období, což nám sportovní trénink dobře pojmenoval, se společně s kondiční trenérkou a asistentem snažíme na tato zákonitostní specifika dbát. I podle tohoto jsme kluky rozvíjeli. Jak už jsem říkal, hokej je nejnáročnějším sportem vůbec, a proto je předpoklad obecné vytrvalosti nezbytností a základem. To jsou ty nepříjemné delší běhy, ale bez toho se to bohužel nedá. Jsou to ale pořád děcka (úsměv) a my je nesmíme spálit. Kdybychom je trénovali s enormní zátěží, tak by se také mohlo stát, že se tomu mladému hráči tady přestane líbit, a přestane mít rád sport a to mým cílem rozhodně není. Je opravdu velice těžké najít ten správný balanc. Dostat z kluků maximum, ale nespálit je. Myslím si, že i to se nám v sezoně dařilo.

U kluků je také určitě důležitá i motivace. V tomto věku mají děti někdy tendence, že pokud jim něco nejde tak, jak si představují, jít od toho…

Já jsem v úvodu mluvil o vnitřní motivaci a aniž bychom to klukům říkali, tak jsme spoustu tréninků, a ať už jsme s nimi mluvili nebo jsme měli jednou za čas možnost si sednout a každý z týmu řekl co se mu líbí a co se mu nelíbí. Tím jsme si vytvářeli takovou sociální bublinu, ve které jsme se právě o tom všem bavili komu se co líbí a nelíbí. Myslím si, že to fungovalo velice dobře a bylo to daleko přednější, než třeba umístění i když jsme nakonec byli šestí, což je dobré, ale neodehráli jsme všechna utkání a mohli jsme se prát i o třetí místo. Ale znovu říkám, jsme v žákovské kategorii, kde toto není úplně podstatné. Důležité je právě to, že kluci si začali uvědomovat, že hokej mají opravdu rádi, že ho milujou, a že hokej je způsob života a chtějí ho dělat. Bylo úžasné sledovat hráče, jak najednou vystřelili a začali se zlepšovat. To je potom v očích trenéra na trenérské práci to nejhezčí (úsměv). Ale hlavně je to o práci kluků, kolik tomu oni obětují, tak to je úžasné.

Děkuji za rozhovor.