Robert Šlechta: Hokej je férový sport, a kdyby nebyl, tak by nebyl tak krásný.
Roberte, máte za sebou téměř polovinu základní části. Jak bys ji zhodnotil?
První tři čtyři zápasy jsme zahráli víceméně dobře. Skončily prodloužením, tedy většina z nich. Potom jsme se ale nechali unést tím, že máme nějaké body a začali jsme prohrávat. Pak to bylo na nás, starších hráčích, abychom to nějak ukočírovali. Nakonec se nám to povedlo, díky bohu, a začali jsme zase šlapat jako tým a dokázali jsme vyhrávat zápasy.V posledních dvou zápasech jste ty a Jakub Anton odvolali faul soupeře, takové fair-play jednání se moc často nevidí…
Jde hlavně o charakter toho hráče. V zápase proti Hradci se mě ten soupeř ani nedotkl a rozhodčí zvedl ruku. Můj charakter mi to nedovolil, aby ten hráč byl vyloučený. I když to bylo za stavu 4:4 nějaké dvě minuty do konce, tak i přesto jsem jel za rozhodčím, aby to prostě odvolal. Hokej je férový sport, a kdyby nebyl, tak by nebyl tak krásný.Díky novému formátu soutěže se v základní části nepotkáváte s Pardubicemi a moravskými týmy. Nechybí vám ty zápasy? S moravskými týmy to byla vždy zajímavá utkání...
Ty zápasy nám chybí. Věříme, že ještě přijdou (úsměv). S moravskými týmy to bylo vždy vyhecované a vyrovnané a ten hokej byl potom nádherný. Dalo se na to krásně koukat. Nám se i proti těm týmům perfektně hrálo. Těším se na ty zápasy. (úsměv).Takže váš cíl je dostat se do play-off už jenom proto, abyste si zahráli s klukama z Moravy?
Náš cíl je dostat se do play-off a vyhrát ho, hlavně. (úsměv). Tohle je potom takový bonus.Byli jste nejmladší tým v extralize, takže hráči moc neodcházeli. Tým se vám hodně obměnil až v této sezoně. Jak nováčci zapadli?
Zatím je to ještě ve stadiu, že se na tom pracuje (úsměv). Kluci zapadli do týmu dobře. Hned se chytili herního systému, který tady máme, protože je trošku odlišný než se hraje v dorostu. Pro nové kluky to bylo těžké, ale pomohli jsme jim a teď už to šlape tak, jak bychom všichni chtěli. (úsměv).Po několika letech jste do sezony šli s novým trenérem. Jak se vám hraje pod panem Arnoštem?
Kluků jsem se neptal, ale asi každý řekne to samé. Pan Arnošt je skvělý trenér, pohodový. Když je potřeba, tak zvýší hlas, ale většinou to s námi řeší v klidu a nechává nám prostor.Co styl hry, liší se nějak od stylu, který jste hráli s panem Eismannem?
Styl hry je podobný. Pár věcí se změnilo jenom v malých detailech. Dá se říci, že ten styl hraje celý svět tak nějak stejně. Takže kamkoliv byste přišla do jiného týmu, tak ten styl tam bude podobný.Roberte, jsi v juniorce už třetím rokem, takže jsi už tak trochu “mazák”. Má to nějaké výhody?
(směje se) Má to výhody třeba v tom, že nemusím čekat na masáž, ale můžu si říct, že půjdu jako první a jdu. A spoustu dalších výhod. Například, když jsme služba, tak se dá říct, že my “nic dělat nemusíme”, ale necháme to udělat mladé. (úsměv).To, že jste “mazáci” má i druhou stránku. Můžete mladším klukům radit a pomáhat...
To ano, pomáháme jim. Například když vidíme na ledě nějaký detail, tak za tím hráčem přijdeme. Dá se říct, že Ondřej Dorot má na starosti obránce a já, Matyáš Váňa a Matyáš Adámek máme na starosti útočníky. Když vidíme, že některý z kluků udělá chybnou situaci, tak mu řekneme, jak to udělat příště líp, aby to vyšlo a aby to zapadlo.Jako starší hráči děláte tedy těm mladším trochu mentory?
Dalo by se to tak říct. Oni sami za námi pro rady nechodí, ale když my to vidíme, tak za nimi přijdeme sami.Máte za sebou teprve jedenáct zápasů a ty už jsi za svým bodovým maximem z loňské sezony. Čím to je?
Je za tím hrozně moc faktorů. V první řadě je to tím, že mám absolutní volnost a svobodu na ledě. Nejsem nijak svázaný taktikou nebo něčím. Druhá věc je, že mám u sebe perfektní spoluhráče. Ale hlavně u mě byl největší problém moje hlava. Potřeboval jsem si všechno srovnat. Věděl jsem, že šikovný jsem, ale prostě mi tam ty góly nepadaly. Teď se to ale díky bohu srovnalo, za což jsem rád a doufám, že to bude pokračovat (úsměv).Takže i u tebe platilo, že čím víc ses snažil, tím větším obloukem lítal puk kolem branky?
Tak to většinou bývá. Čím víc člověk chce, tím méně prostě štěstí má (úsměv).Zmínil ses o spoluhráčích v lajně, s kým nyní hraješ?
Momentálně jsem s Matyášem Váňou a Samuelem Šmajdou. Obránci se nám točí, takže tam pokaždé máme někoho jiného. V lajně jsme si sedli perfektně. Sam vlastně zaskakuje za Davida Varvařovského. Doufám, že až se David vrátí, tak bude ještě v lepší formě, než skončil (úsměv).Do Energie jsi přišel ze Sokolova. Za a-tým Baníku jsi poprvé naskočil v přípravě a i ve dvou zápasech v Chance lize. Jaký to byl pocit?
Co se týče přípravných zápasů, tak u toho prvního jsem byl celý den nervózní, protože jsem se strašně těšil, jako malý kluk, že si zase zahraju za Baník. Pak jak se ty přípravné zápasy nabalovaly, tak už jsem byl víc v klidu. Na zápasy v Chance lize jsem se neskutečně těšil. Jako jet na Slavii a s takovým týmem, jaký Baník má a když ta kabina je fakt pohodová. Všichni kluci mě tam vzali úplně v klidu. Hrál jsem s čistou hlavou, vlastně tak jako hraji tady v juniorce (úsměv).V zápase proti Slavii jsi dvakrát asistoval, měl jsi to drahé?
No něco mě to stálo (směje se), ale stálo to za to. Rád jsem za to dal peníze do kasy, když jsme se Slavií navíc i vyhráli (úsměv).Jaký pro tebe byl přechod do dospělého hokeje?
Díky bohu za to, že v Baníku je karlovarský trenér pan Mariška, který má styl hry jako pan Eismann, takže na ten rychlý bruslivý hokej jsem byl připravený a věděl jsem naprosto přesně, co tam mám dělat (úsměv). Když vezmu první přípravný zápas, který jsem měl v loňské sezoně za a-tým Energie, tak tam jsem se v tom dospělém hokeji hodně rozkoukával, první dvě tři střídání. Potom mi Venca Skuhravý řekl, ať jsem v klidu a ať si hraju to svoje a od té doby to šlo v pohodě.Takže při přechodu do dospělého hokeje asi záleží i na tom, na jakého trenéra narazíš?
V tom dospělém hokeji je už víc faktorů. Není to jenom o trenérovi, ale i o tom jak vám sedne taktika a další věci.Využíváš zkušenosti ze seniorského hokeje i v juniorce?
Využívám a hlavně to rychlé rozhodování. To mi hodně pomohlo. Když člověk přejde zpět do juniorky, tak najednou kouká, že má o sekundu o dvě navíc na tom ledě. Mám víc času na to zareagovat, víc času se rozmyslet. V seniorském hokeji řeším všechno rychle a stejně se to snažím řešit i v juniorce a pro soupeře je to často překvapení (úsměv).Co tvůj volný čas, Roberte? Jak nejraději relaxuješ?
No volný čas (úsměv). Veškerý volný čas trávím s přítelkyní anebo si zajdu s kamarády pokecat a tak (úsměv).Poslední tradiční otázka. Jaké máš do budoucna plány a sny?
No, mé plány do budoucna jsou, abych byl schopný zabezpečit jak sebe tak případně i rodinu. Mým snem je hrát hokej co nejvýše, co to půjde (úsměv).Děkuji za rozhovor.
