Tomáš Andrys: Kluci celý turnaj odmakali výborně
Pane trenére, obhájili jste titul na President Cupu, to bylo asi na zpáteční cestě veselo…
Cesta domů byla poměrně v klidu. Kluci byli unavení, takže nečekaně byl v autobuse až moc velký klid (směje se).Vy jste turnajem prolétli jako blesk, zvlášť v prvních třech zápasech jste soupeřům nedali šanci. Až utkání s Vítkovicemi mělo úplně jiný průběh. Vítkovice dokázaly srovnat za stavu 4:1, což se jinému soupeři nepovedlo a skoro až do poloviny třetí třetiny jste vedli pouze o gól. Promítlo se to nějak na střídačce?
Určitě ne. Ono to vypadá, že jsme přes ty ostatní týmy přelétli (úsměv), ale ona to tak úplně nebyla pravda. Ty zápasy byly velmi vyrovnané. Akorát my jsme byli schopni dávat góly a oni ne. Když se nám povedlo odskočit o čtyři a více gólů, tak se ty týmy trochu složily, tedy kromě Vítkovic. Ty byly schopné to tří gólové manko dotáhnout, ale nám se vždy podařilo odpovědět a nakonec jsme je zlomili, ale až ke konci zápasu.Podle výsledku to sice nevypadá, ale hodně náročné bylo i utkání se Salzburgem. Rakouští mladíci byli dost nebezpeční, ale nedokázali svoje šance proměnit. Postupem času bylo vidět, jak je to frustruje…
Salzburg byl velmi slušným soupeřem. A opravdu musím pochválit oba naše gólmany, že jim to vyšlo a doufáme, že se jim bude dařit dál (úsměv).Když si znovu vybavím finálový zápas s Rigou, tak musím říct, že to byly nervy. To jak to tam klukům najednou nepadalo. Když dal Jonáš Vaníček vyrovnávací gól, tak to klukům asi spadl kámen ze srdce?
Kluci byli moc šťastní, protože oni ten zápas hrozně chtěli a udělali pro to všechno (úsměv). Hrnuli jsme všechno směrem dopředu, což je ostatně vždycky náš plán. A bohužel někdy to vychází jednodušeji, někdy hůř a někdy to třeba nevyjde. To se prostě stává (úsměv). Myslím, že kluci to opravdu chtěli a nakonec se to podařilo zlomit.
V první třetině finálového utkání to vypadalo, že kluci nejsou ve své kůži. Nebyli takoví jako v těch předchozích zápasech. Bylo to třeba tím, že si uvědomovali důležitost zápasu a někteří z nich takové utkání hráli poprvé?
To je pravda. Kluci byli trochu ustrašení a zaskočení. Riga turnajem také proletěla velmi dobře. Lotyšští hráči na tom byli bruslařsky dobře a byli silní. Byl to opravdu velmi těžký soupeř. Po té první třetině jsme si k tomu řekli jenom pár věcí. Kluci se otřepali a začali zase hrát svou hru, i když jim to tam tolik nepadalo jako v zápasech před tím.K většímu klidu v týmu určitě přispěl i gól Davida Poizla, kterým snížil náskok Rigy. Kluci pak hráli víc v pohodě než těsně po přestávce, kdy jste si v kabině promluvili.
Výborné bylo to, že nebylo na kluky vůbec potřeba nějak zvyšovat hlas, což by bylo úplně zbytečné. Kluci celý ten turnaj odmakali výborně, kromě jedné třetiny a oni moc dobře vědí, která to byla (úsměv). A pak už se k té třetině nevrátili.
Závěr finálového zápasu byl opravdu napínavý. Musím říct, že když David Poizl vstřelil vítězný gól, tak si moji sousedi museli myslet, že sleduji nejmíň mistrovství. Vnímat tu radost a euforii na ledě a na střídačce, to je pokaždé skvělé, že?
No jasně (úsměv). Myslím si, že tým je charakterově výborný. Všechny kluky to bavilo, v drtivé většině času měli úsměv na tváři, kromě času kdy byli trošku frustrovaní z Rigy, ale prošli si tím. A nakonec nám dali velkou úlevu. Naopak jsem čekal ze strany Rigy velký tlak v poslední minutě, ale myslím si, že je ty góly tak zaskočily, že nebyli schopni ničeho.Děkuji za rozhovor.
