po 18.12.2023 | Daniel Kubelka

Lucko, po dvou letech ve Finsku jsi zamířila do Kanady. Z jakého důvodu, jaký byl ten impuls, jak se to vlastně celé seběhlo?
Byly to především dva hlavní důvody. Chtěla jsem se posunout po hokejové stránce, jelikož bych chtěla pokračovat v USA na univerzitu a hrát NCAA divizi 1, tak je pro mě benefitem být tady více skautům na očích už dva roky předem. A druhým důvodem byla škola. Ve Finsku jsem měla individuální plán z české školy a bylo mi umožněno studovat pár předmětů ve finské škole, což bylo časově velice náročné. Chtěla jsem mít kombinaci běžného denního studia a hokeje, tím pádem byl tou nejlepší variantou odchod do Kanady/USA, kde z několika nabídek škol od mého agenta jsem nakonec podepsala smlouvu s Balmoral Hall Prep School Winnipeg a s jejich hokejovým týmem BH Blazers účinkující v JWHL.

Jak tě v rozhodnutí změnit působiště podporovala rodina? Přeci jen je to o dost dál než Finsko...
Rodina mi vždy dává stoprocentní podporu ve všem a jsem jim za to strašně vděčná. Ale přeci jen zpočátku mamka nebyla spokojená s rozhodnutím, abych šla tak daleko, ale společně s taťkou jsme ji přesvědčili, že to je pro mě i pro mé studijní plány, to nejlepší. I babičky se bály, jestli to není moc daleko, sama Češka a znovu nové prostředí. Taková ta klasika (úsměv).

Jak ses za tu krátkou dobu stihla aklimatizovat?
Už pár měsíců před mým odletem, kdy mi bylo oznámeno přijetí na školu a do týmu, mě skrze sociální sítě kontaktovaly budoucí spoluhráčky a s některými z nich jsem se tak seznámila vlastně předem. Tak o to bylo pro mě jednodušší první osobní setkání. Po týdnu, kdy jsem konečně překonala jetlag, jsem se k mému překvapení aklimatizovala celkem rychle. A asi mi v tom nejvíc pomohlo to, že první tři týdny, než začala škola a otevřel se intr, jsem bydlela v rodině mé spoluhráčky.

Jaký je život v Kanadě?
Oproti Evropě tu je vše veliké, vše je daleko, na ligové zápasy létáme letadlem. Lidi jsou tu pozitivní, milí a mají rádi Evropany, zajímají se jaká je Evropa oproti Kanadě. Všichni mě varují před zimou, která je pro Winnipeg typická (až -40C), ale i s jejich překvapením tu zatím máme jen -11C a bez sněhu (úsměv).

Stačila ses za dva roky přiučit finštině, jak to máš naopak s angličtinou?
Také jsem měla obavy, přeci jenom je to jiné než se bavit anglicky s Finy, u kterých je to taky druhý jazyk, ale už po prvním setkání s trenérkami na letišti a prvním setkání s týmem jsem dostala komplimenty na moji angličtinu, což mě mile potěšilo. A taky mi ve škole výuka v angličtině nedělá vůbec problém, navíc učitelé jsou velmi vstřícní a vždy se vším rádi pomůžou.

Můžeš potvrdit, že je hokej v Kanadě fenoménem? Lidi to hodně prožívají...
Určitě stoprocentně ano! Já se nebojím říct, že i když někteří nehrají hokej, tak i přesto je to určitým způsobem součást jejich života. Zápasy jakýchkoliv ligových úrovní jsou tu velmi navštěvované, nemluvě o zápasech NHL. Opravdu je znát, že lední hokej vznikl v Kanadě a je to jejich národní sport.

Jak vnímají dívčí hokej?
Oproti Evropě je to nesrovnatelné, dívčí hokej berou stejně jako chlapecký. Na začátku sezony jsme první turnaj odehrály v Torontu, který byl pro skauty z univerzit, kde se nás zúčastnilo 64 top týmů z Kanady a USA a to jen v kategorii U18. I pro mě to bylo obrovské překvapení, jak akce byla velkolepá. Téměř na každé střední škole tu je dívčí hokejový tým. Občas tu chodíme pomáhat jednomu trenérovi s tréninkem malých holčiček a je to vždy strašně roztomilé, jak nás pozorují a snaží se nám vyrovnat (úsměv).

Jak vypadá Tvůj běžný den?
Můj běžný den začíná budíkem v 7:40, pak přípravy - obléct školní uniformu a do 8:30 máme snídani. Poté mám školu do 14:00 a hned ze školy odjíždíme autobusem na halu, což máme 20 - 30 minut dle provozu, jelikož je naše škola v centru a hala na okraji města. Trénink máme hodinu a 15 minut a poté hodinu gymu. Po trénincích odjíždím na intr, večeři máme v 17:30, a poté už mám čas na úkoly do školy, nebo relaxuji.

Jak to máš s bydlením?
Když jsem přiletěla, první tři týdny jsem bydlela u mojí spoluhráčky v rodině, jak už jsem říkala, což bylo super. Jinak bydlím na intru v naší škole. Máme hezké apartmány, kde bydlíme po dvou. Rodina mé spoluhráčky si mě oblíbila, takže mi nabídli trávit víkendy nebo prázdniny u nich doma, za což jsem velice ráda. Její rodiče jsou strašně fajn, pomáhají mi při zařizování běžných záležitostí jako např. kanadské telefonní číslo, kanadský bankovní účet aj. Vozí mě na tréninky, jezdím s nimi na běžné rodinné nákupy. Strávila jsem s nimi i svátek Díkuvzdání a ochutnala poprvé krocana. Tím, jak jsem daleko od své rodiny, tak u nich mám takový druhý domov.

Jak to máš se školou?
Balmoral Hall school, kterou studuji, je soukromá dívčí škola. Studium mi vyhovuje, protože je zde vše jiné, než co jsem zažila na škole v Čechách. Výuka probíhá spíše formou seminářů a přednášek v malém okruhu lidí. Učitelé mají k nám blíže a hodně vše s námi probírají. Stále se zajímají o to, zda jsme látce porozuměli atd. Děláme více praktických cvičení a více samostatných prezentací. Testy a zkoušky probíhají spíše jako na vysoké škole. Dostaneme termín a na ten se musíme naučit.

Žiješ ve Winnipegu. Stihla ses dostat už na utkání NHL?
Zatím ne, ale už mám koupené lístky na prosinec na zápas s Carolinou a už se nemůžu dočkat, protože NHL zápas byl vždy takový můj malý sen (Lucka už zápas navštívila, rozhovor vznikl dříve - pozn. redakce). A mám takovou perličku (smích). Jednou, když jsem šla po hale po tréninku, tak mě česky oslovil hráč, který šel z ledu a tak jsme se dali do řeči. Byl to Kristian Reichel, který zde hraje. Nabídl mi pomoc, když budu cokoliv potřebovat, mohu se mu nebo jeho přítelkyni ozvat. To mě hrozně potěšilo. Je to zvláštní pocit tak daleko od domova potkat krajana. A poradil mi, kde mají českou Plzeň (smích).

Odehrála jsi už několik utkání. Jak vnímáš kvalitu ligy? Obecně plus, jaké jsou rozdíly s Finskem?
Určitě bych zmínila hlavně kvantitu utkání, běžný víkend (pátek - neděle) odehrajeme až pět zápasů. Takže se tu rozhodně nenudíme (úsměv). A kvalitativně je to úplný rozdíl oproti Finsku, jelikož tam to byla ženská soutěž a tady hrajeme proti týmům U18 - U22, takže juniorky. Hra je ještě rychlejší. Hlavní rozdíl je ale asi ve velikosti hřiště, jak je známo, je menší a za mě je to mnohem lepší - hra je tím pádem dost rychlá a energická. A myslím si, že je to přesně ta změna, kterou jsem potřebovala.

Kde trénujete? Dostanete se i do hlavní haly Winnipegu?
Trénujeme v tréninkovém centru Winnipeg Jets, což je velmi slušný komplex. Čtyři ledové plochy, z nichž jedna má i naše týmová loga a máme zde i vlastní šatnu. A občas se tam setkáváme přímo s hráči Jets.

Ve městě se narodili i skvělí hokejisté jako Duncan Keith nebo Jonathan Toews, je tam zná jejich odkaz, nebo místní fandí hlavně svému týmu?
Jako odkaz Jonathana Toewse je tu jedno sportovní centrum s ledovou plochou, které nese jeho jméno.

Co z Winnipegu už jsi viděla? Co je tam zajímavé?
Viděla jsem víceméně většinu. Winnipeg je oproti provincionálním městům menší, ale zas oproti Evropě je to stejně obrovské město. Zajímavé tu je tržiště The Forks, kde se schází dost lidí, na jídle nebo relaxaci. Ale o čem mi zatím všichni vyprávějí, to je bruslení na zamrzlé řece. Zde ve Winnipegu je tradiční bruslařská trať, která je nejdelší na světě. Jenže bohužel zatím jsem jí neměla možnost vyzkoušet, protože tu není ještě taková zima (úsměv).

Jaké jsou Tvé další cíle?
Mým nejbližším cílem je udržet si místo v nominaci na MS v lednu a vyhrát tam medaili po minulém zklamání z čtvrtfinálové prohry s Finkami. Poté věřím, že budeme schopni tady vyhrát naší soutěž JWHL. A trochu víc vzdálený cíl je podepsat univerzitu.

Jak vzpomínáš právě na poslední MS do 18 let?
Byla to obrovská čest a zkušenost, moc jsme si to s holkama užily, i když to nedopadlo úplně podle našich představ.

Další cíl v národním týmu nemůže být jiný než dostat se do Áčka. Kvalita je tam teď ale velká…
Do Áčka bych se určitě dostat chtěla. Tuhle nebo další sezónu bych ráda chtěla alespoň s nimi jet na nějakou akci. Akorát je tam stále dost starších a zkušených hráček, takže vybojovat si místo bude ještě trocha práce.

Jak to máš s vlastní rodinou, jak často se dostaneš domů? Byla jsi tu i v létě, jak sis to užila?
Léto bylo moc fajn, byla jsem ráda, že jsem s rodiči trávila dost času. Oblíbila jsem si golf, takže jsem na hřišti byla víceméně několikrát do týdne, což bylo fajn naučit se zas něco jiného, než hokej (úsměv). Teď z Kanady se dostanu jen bohužel na pár dní na Vánoce domů a poté nejspíš až na konci června až mi skončí škola. Není to jako z Finska. To bylo v porovnání s Kanadou, skoro za rohem (úsměv).

Získala jsi i ocenění v anketě sportovec Karlovarska, jak moc si toho vážíš?
Vážím moc, byla jsem ráda, že jsem byla nominována a ocenění získala. Je to k mým úspěchům z olympiády mládeže 2022, z mistrovství Evropy 2022 a mistrovství světa 2023 taková další odměna za dosavadní mojí hokejovou dřinu. Potkala jsem se tam i s pár přáteli, které přes rok nemám šanci vidět. Galavečer s mojí rodinou jsme si moc užili.