út 28.10.2008 | Radek Habart

V kolika letech jste začal hrát hokej a kdy jste se napevno usadil na svém postu?
K hokeji mě přivedl táta, zhruba v šesti letech. To bylo ještě v Jindřichově Hradci. Potom Budějovice stahovaly hráče z celého Jihočeského kraje, já jsem se dostal do toho užšího výběru a působím tam zhruba od roku 1990.

Jak byste popsal svoji roli v týmu?
Každý hráč si musí svůj post vybojovat sám. Ti mladší hráči to nemají lehké. Postupem času si ale začnete víc věřit, jste šťastný, když můžete párkrát střídat. Navíc já jsem nikam z Budějovic neodcházel, takže postupem času jsem se stal kapitánem, takovým domácím hráčem, který to tam zná.

Jaké máte nejvyšší cíle v hokeji?
Tak nad tím jsem se takhle nezamýšlel. Hlavně aby mi v hokeji sloužilo zdraví a já tak mohl pomáhat týmu k postupu v tabulce.

Co je Vaší nejsilnější stránkou?
Těžko říct. Někdy vyjde zápas úplně parádně, dobře bruslíte, střílíte góly a někdy je to úplně naopak.

Jaké jsou Vaše koníčky, co nejraději děláte v letní přestávce?
Určitě je to golf. Ten hraji už léta. Máme skvělou partu, jezdíme hrát i do zahraničí. Především se ale snažím volno trávit s rodinou.

Jaká je Vaše přezdívka?
Saili.

Jakému týmu vedle Energie fandíte?
Vždy fandím hlavně týmu, za který hraji.

Jaký je Váš nejoblíbenější a nejméně oblíbený soupeř?
Vše se odráží na momentální výkonnosti. Ale neřeším to.

Jaký je Váš životní vzor?
Vzory jsem neměl. V každém sportu je totiž tolik skvělých sportovců, že je těžké si vybrat.

Kdybyste si mohl přát tři věci...
Tak hlavně zdraví mně a celé rodině a aby nám to na ledě fungovalo tak, jak má.