Vítězná premiéra pro Dorota a Varvařovského! Hrozně moc jsme si to užili, usmívají se
Kluci, máte za sebou další splněný sen, premiéru za A-tým Energie…
Ondřej Dorot: Určitě nemůžu říct nic jiného, než že jsme si to oba hrozně moc užili (úsměv). Oba jsme snili už od malička, že si zahrajeme v extralize. Jsme tu s Davidem už od osmé třídy, kdy jsme spolu přišli. Vydrželi jsme, pracovali jsme a vyplatilo se to (úsměv). Takže hrozně moc jsme si to užili.
David Varvařovský: Je to něco neskutečného, protože jsem o tom snil už jako malý kluk a teď je to realita. Takže ty pocity ani nedokážu popsat, protože jsou neskutečné. Myslím si, že Ondra to má úplně stejně (úsměv).
Jak jste si užili společný Rookie lap před rozbruslením?
Ondřej: Je to výjimečný okamžik projet se na ledě před extraligovým zápasem (úsměv). Trošku na nás při tom Rookie lapu byla cítit nervozita, když jsme na ten led skočili. Jako kdyby to byl najednou jiný sport (úsměv), ale postupně i přes rozbruslení jsme se dostali do té naší komfortní zóny, že to je jenom hokej a že si ten zápas jdeme užít a ukázat, co v nás je (úsměv).
David: Myslím si, že oba jsme si Rookie lap užili. A když se nám oběma první dvě střely nepovedly, tak jsme to brali s úsměvem (směje se).
První start v naší nejvyšší soutěži jste zažili pod vedením Václava Eismanna, který vás trénoval v juniorce. I to bylo pro asi vás speciální?
Ondřej: Určitě nám to usnadnilo i hodně práce co se týče konceptu a taktiky do utkání. Vzhledem k tomu, že jsme pana Eismanna měli i v juniorce, tak jsme spoustu těch věcí znali a adaptovat se na ten herní styl pro nás nebylo vůbec těžké.
David: Právě díky tomu, že pana Eismanna znám, tak jsem spíš věděl do čeho jdu a co očekávat. Takže to pro mě nebylo tak úplně speciální, ale spíše jsem byl víc v klidu (úsměv).
Co tréma? Pomohlo, že jste byli dva nováčci?
Ondřej: Pomohlo nám, že nás tam šlo z juniorky víc a ještě k tomu tam byli kluci ze Sokolova, se kterými jsem také měl tu čest hrát tuto sezonu, takže i díky tomu to bylo úplně v pohodě (úsměv). Necítil jsem na sobě žádnou větší trému co se týče týmu. Mohl jsem se proto jenom soustředit na ten svůj výkon a na to, abych ten zápas odehrál na sto procent.
David: Tréma samozřejmě byla (úsměv). Jak jsem ale měl po prvním střídání, tak už to ze mě nějak opadlo a hrálo se mi dobře. Už jsem nebyl tak nervózní a spíše mi pomohlo i to, že jsme tam byli jako mladý tým a měl jsem tam i spoluhráče z juniorky, se kterými jsem občas v lajně.
Jak vás přijali kluci z týmu, a nemyslím tím vaše spoluhráče z juniorky…
Ondřej: S klukama z Energie jsme nějakým způsobem v kontaktu během celé sezony. Chodíme na tréninky s naším i sokolovským áčkem. Sice ne tak pravidelně, ale kluky známe a všichni nám pomáhali a podporovali nás. Nebyl tam žádný tlak. A tím to bylo jednodušší, že tam byla podpora střídačky a mohl jsem se opravdu soustředit jenom na hokej a být myšlenkami naplno v zápase (úsměv). Během zápasu mi na střídačce hodně radil Lukáš Pulpán, trochu jako trenér nebo mentor a i to byla velká podpora.
David: Kluci nás přijali v pohodě. Hráli jsme s nimi už v přípravě, takže jsme se znali a proto nebylo těžké se v kabině adaptovat.
Řekla bych, že jste si možná i tu premiéru víc užili, když tam s vámi byli spoluhráči z juniorky?
Ondřej: S klukama už od té doby, kdy jsme přišli do Varů, co to jde na každý zápas chodíme, koukáme, fandíme a jsme až do konce a zůstáváme i na děkovačku. Vždycky se snažíme si to užít a vžít se do toho. Proto pro nás bylo speciální, že jsme mohli naskočit do toho zápasu spolu (úsměv).
David: Neřekl bych, že jsem si to víc užil díky tomu, že jsem tam měl spoluhráče z juniorky (úsměv), ale spíš mi to dodalo víc sebevědomí a nebyl jsem tak nervózní.
V sobotu jste se vrátili z tripu, kdy jste se dozvěděli, že v neděli nastoupíte?
Ondřej: Trenér nám naznačoval něco málo už před zápasem s Kometou (úsměv). Ale my jsme se soustředili na utkání a tolik jsme na to nemysleli. Po zápase se to potvrdilo. Bylo to těžké. Z tripu jsme přijeli v noci. Ráno jsme měli rozbruslení a hrálo se už v půl páté, takže nebylo moc času na odpočinek. Myslím si, ale že jsme to zvládli. Ranní trénink byl takový těžší (směje se). Museli jsme se hodně kousat, ale jak přišel zápas, tak jsme byli nachystaní a stoprocentně připraveni tam podat dobrý výkon.
David: Dozvěděl jsem se to v pátek, když jsem se vrátil na ubytování za klukama z nemocnice, tak mi to říkal pan Arnošt. Byl jsem překvapený, a když se nám to v sobotu potvrdilo, tak jsem měl velkou radost (úsměv).
Jak se vám proti Kladnu hrálo?
Ondřej: Vlastně už to začalo na rozbruslení. Já tedy k soupeři nikdy moc nekoukám (úsměv), ale před očima se mi najednou zjevil vysmátý Radek Smoleňák. Tak přece jenom je to zážitek vidět tyhle ikony extraligy najednou naživo (úsměv). Myslím si, že se tempo zápasu třetinu od třetiny zvyšovalo. V tomhle směru mi to ukázalo, na čem je třeba zapracovat a jak ta hra je najednou úplně jiná a člověk se musí najednou úplně jinak adaptovat. Musí být zvyklý na jinou fyzickou hru a i souboje musí hrát jinak než v juniorské extralize.
David: Musím říct, že na Kladně se mi hrálo pěkně. Bál jsem se, že jak je tam malá ledová plocha, tak mi to moc nepůjde, ale myslím si, že až na pár chyb, menších, jsem to zvládl dobře (úsměv).
Nemrzelo vás trochu, že nehrál Jaromír Jágr? Být v roli soupeře proti takové legendě, to by byl asi zážitek?
Ondřej: Bylo by to určitě super (úsměv). Přiznám se, že jsem vnímal, že je to Kladno, ale už tak nějak jsem dopředu počítal, že Jaromír Jágr asi hrát nebude. V podstatě až někdy ke konci první třetiny, když jsem šel na led, tak jsem si uvědomil, ty jo tady by někde vlastně mohl být na střídačce Jágr. Podíval jsem se, když jsem byl docela blízko a on tam fakt stál (úsměv). Určitě to bylo něco. No a když proti mě pak jeli hráči jako Klepiš, Frolík, o kterých vím, co mají nahráno třeba z reprezentace a tak dále, tak přece jenom je to velký zážitek.
David: Myslím si, že můžu teď mluvit za oba, jak za sebe tak i za Ondru, protože kdyby proti nám hrála legenda jako je on, tak určitě by utkání mělo větší náboj, ale i tak jsme si ho nesmírně užili (úsměv).
Na Kladno dorazilo hodně karlovarských fanoušků, kteří vám tam v podstatě vytvořili “domácí atmosféru” vnímali jste to?
Ondřej: Já osobně jsem si vždy přál, aby ten můj první start mohl být ve Varech, před domácími fanoušky. To se bohužel nepovedlo, ale fanoušků na Kladno dorazil velký počet, až mě to překvapilo (úsměv). Opravdu nám tam vytvořili domácí prostředí a ta podpora byla cítit v zádech. Bylo to znát, když člověka najednou ten kotel hnal dopředu. Hrozně nám to i v tom zápase pomohlo.
David: Fanoušky jsem během zápasu vnímal, ale ne nějak extra, protože jak to bylo moje první utkání, tak jsem se spíše soustředil na hru (úsměv), ale určitě to bylo super, že nás přijelo podpořit tolik fanoušků.
Jaké bylo stát před kotlem a užít si děkovačku na ledě?
Ondřej: V podstatě to byla jedna část toho mého snu, který by se mohl stát, zahrát si v extralize a potom si po vítězném zápase poslechnout děkovačku od našeho kotle. Takže já jsem to hodně prožíval, a je to a bude to jeden ze zážitků, který si budu pamatovat celý život (úsměv). První zápas v extralize, první výhra a první děkovačka…
David: Bylo to nádherné užít si děkovačku. Určitě jsem jí chtěl zažít, když jsme tam měli tolik fanoušků, ale myslím si, že Ondra se na to těšil ještě víc, protože o tom pořád mluví v kabině, a tak se mu to konečně poštěstilo a tu děkovačku zažil (úsměv).
David Varvařovský podepsal smlouvu s Energií.
V souvislosti s vámi se začínají, nejen kvůli vaší výšce, objevovat přirovnání ke karlovarským legendám Václavovi Skuhravému a Petrovi Kumstátovi. Jak se to poslouchá?
Ondřej: Co můžu říci jiného, než že je to příjemný pocit, že vás někdo může přirovnat k těmto dvěma legendám. S Davidem jsme už od svého příchodu v té osmé třídě patřili k vyšším hráčům a vždy jsme vyčnívali (úsměv). Ta výška, ale sebou zároveň nese hodně potíží co se týče těla, je to ohromně práce navíc. Zároveň je to, ale taková naše identita dva nejvyšší hráči a zároveň lídři v juniorce (úsměv).
David: Poslouchá se to pěkně (úsměv), ale musím být nohama na zemi, protože to co oni dokázali je něco neskutečného a já teprve začínám svoji profesionální kariéru a zatím jsem ještě nic nedokázal, takže jak jsem říkal, musím být nohama na zemi. Rád bych ale měl podobně vydařenou kariéru jako měli oni (úsměv).
Možná je to i trochu závazek do další práce?
Ondřej: Jak jsem říkal, ukázalo nám to, že ta tvrdá práce se vyplácí, a že když na sobě budeme dál pracovat, jsme schopni toho cíle dosáhnout. Dřív se to zdálo trochu nemožné zahrát si někdy extraligu, jak to bylo rychlé a fyzicky náročné. Letos jsem měl možnost si zahrál i v Chance lize, a tak mi to ukázalo, že teď rozhodně nesmím zastavit, ale že musím jedině přidat a když si za tím půjdu, tak toho cíle dosáhnu (úsměv).
David: Určitě nějaký závazek to je, ale až tolik to nevnímám.
Když už jsme u toho, tak oba jste v letošní sezoně podepsali kontrakt s Energií, máte za sebou premiéru v a-týmu, co byste si ještě v této sezoně přáli?
Ondřej: Teď je před námi jediný cíl a to prolomit bránu čtvrtfinále v juniorské extralize, protože co jsem tak trošku zjišťoval, už delší dobu se nám to čtvrtfinále prolomit nepodařilo. Kdyby se to podařilo zrovna nám letos, tak si myslím, že by to byl další odškrtnutý sen, který by se nám splnil (úsměv).
David: Myslím si, že to je celkem jasné (úsměv). Nejraději bychom s týmem vyhráli naši juniorskou soutěž, ale když se to nepovede tak bychom rádi měli nějakou medaili (úsměv).
